Jako všude jinde se u nás rodí lidé dobří, ale i ti méně. Pochlubit se můžeme také známými osobnostmi, které dělaly čest svému rodnému místu. Byli to lidé vzdělaní, sportovně nadaní, obdařeni darem malování nebo hlasu, ale také lidé se smyslem pro humor, což dokládá ostrožský rodák Zdeněk Galuška.
Blatnice pod Svatým Antonínkem
František Hána (1804 – 1877) a jeho syn Josef Hána (1842 – 1917)
Do Blatnice pod Svatým Antonínkem přišel jejich rod ze Starých Hutí pod hradem Buchlovem. Třetí syn Jana a Anny Hahnových – František – viděl ruční práci v hutích, kam chodil s otcem mlet vápenec, a začal malovat na sklo.
Rodina Hánova se v roce 1829 usadila v Blatničce v domě čp. 50, synovi Františkovi otec zakoupil dům čp. 55 v Blatnici. Zde údajně maloval nejen sklo, ale postupně se zabýval také malbou na dřevěný nábytek, plech a věnoval se i malbě nástěnné. Sklo kupoval od Žida ze Bzence, který pro zboží zajížděl do Glashütten a Koryčan a své výrobky prodával na jarmarcích.
V Bzenci se svobodný František Hána potkal s Josefou Blažkovou, dcerou kloboučníka Josefa Blažka a Františky Saidové z Veselí (dcery měšťana Martina Saida z Veselí). V kostele sv. Jana Křtitele měli roku 1835 svatbu. Jako zdroj obživy tehdy v matrice František uvedl, že je malíř. Vychovávali čtyři děti, čtvrtým byl syn Josef (20. 3. 1842, Blatnice čp. 55 – 20. 4. 1917), v Blatnici známý jako kostelník a pantáta maléř.
Blatnička
Matouš Béňa, 1861 – 1944
Učitel a prozaik, jehož literární dílo je dnes spíše zapomenuto. Knihy, které napsal, jsou cenným popisem společenských a kulturních poměrů na Horňácku na přelomu století. Životu horňáckého lidu věnoval tři knížky Z tichých vesniček, Ze slovácké vísky a Děti Slovácka. Rázovité slovácké figurky zachytil v dokonalé celistvosti, včetně jadrné řeči a životního prostředí. V dalších knihách Jano Šibenec, Kurucký kanonýr a Žalostiny se vrátil do historie Horňácka v 17. a 18. století. Jeho poslední knihou jsou Cikáni. Názorně popisuje zařazení cikánů na začátku 20. století.
Boršice u Blatnice
Anežka Gorlová, 1910 – 1993
Žena, která měla silný vztah díla ke Slovácku. Sběratelka a upravovatelka lidových písní, tvořila umělecké výšivky a předměty. Byla také prozaička a knihovnice.
Žena, která měla silný vztah díla ke Slovácku. Sběratelka a upravovatelka lidových písní, tvořila umělecké výšivky a předměty. Byla také prozaička a knihovnice.
Vincent Plesnivý, 1879 -1944
Malíř figuralista, narodil se a zemřel v Praze, ale maloval v Boršicích u Blatnice.
Malíř figuralista, narodil se a zemřel v Praze, ale maloval v Boršicích u Blatnice.
Hluk
František Kožík, 1909 – 1997
Prozaik, autor životopisných románů z uměleckého prostředí, dramatik, básník, autor prací pro děti a rozhlasových her, operní a operetní textař, filmový a televizní dramaturg a scenárista. Je čestným občanem města Hluk, ke kterému měl velmi srdečný vztah. Mimo jiné napsal román Na dolinách svítá, který zdomácněl v lidových vrstvách, jejichž dobrovolnou prací došlo k znovu vybudování tvrze v Hluku, rodišti Františkova otce.
Méně známým, ale neméně významným je i jeho otec František Kožík. Byl předsedou Státního soudu v Brně a člen výboru Čs. obce sokolské. V roce 1925 byl vůdčím duchem Národopisných svátků Moravy v Praze, kde Hlučané předvedli „Jízdu králů“.
Prozaik, autor životopisných románů z uměleckého prostředí, dramatik, básník, autor prací pro děti a rozhlasových her, operní a operetní textař, filmový a televizní dramaturg a scenárista. Je čestným občanem města Hluk, ke kterému měl velmi srdečný vztah. Mimo jiné napsal román Na dolinách svítá, který zdomácněl v lidových vrstvách, jejichž dobrovolnou prací došlo k znovu vybudování tvrze v Hluku, rodišti Františkova otce.
Méně známým, ale neméně významným je i jeho otec František Kožík. Byl předsedou Státního soudu v Brně a člen výboru Čs. obce sokolské. V roce 1925 byl vůdčím duchem Národopisných svátků Moravy v Praze, kde Hlučané předvedli „Jízdu králů“.
Ladislav Rutte, 1893 – 1967
Jeden z generace českých a slovenských etnografů, který mezi oběma válkami dotvářel strukturu příznivou pro rozvoj a zpopularizování etnografie a folkloristiky jako národní vědy. Přesto, že byl rodák z Prahy, dokázal splynout se Slováckem a jeho rázovitou lidovou kulturou tak, jakoby na Slovácku patřil odjakživa.
Od roku 1920 se usadil v Uherském Hradišti, po r. 1936 působil i ve Zlíně. Jeden ze zakladatelů krůžkařského hnutí, obdivovatel a sběratel lidového umění, publicista. Usiloval o začlenění prvků lidové kultury do soudobého životního stylu. Své rozsáhlé sbírky lidového umění soustředil do mařatické chalupy postavené ve slováckém stylu. Byl jakýmsi „manažerem“ hluckých folkloristů. Jeho zásluhou vystupovali Hlučané na velkých folklorních přehlídkách po celé zemi a díky němu se také s jízdou králů předvedli přímo v Praze před prezidentem Masarykem. Oženil se s Hlučankou Antonií Mitáčkovou a je v Hluku také pohřben.
Dominik Černý, 1903 – 1973
Oblíbenými motivy jeho obrazů bylo okolí tvrze, pole a stráně okolo Hluku, zákoutí potoka Okluky. Jeho obrazy z přírody i ze života lidu dokazují, jak hluboce se sžil s hluckým prostředím.
Oblíbenými motivy jeho obrazů bylo okolí tvrze, pole a stráně okolo Hluku, zákoutí potoka Okluky. Jeho obrazy z přírody i ze života lidu dokazují, jak hluboce se sžil s hluckým prostředím.
Všude se věnoval rovněž činnosti osvětové, pracoval v Sokole a studoval lidové umění. Zejména jeho působení v Hluku (od r. 1929) bylo velmi významné. V r. 1938 se stal členem Moravsko-slovenské společnosti, jejímž úkolem bylo zachovat projevy lidové kultury. O něco později se stal členem spolku Národopisná Morava.
Za okupace se zapojil do ilegální činnosti. Pomáhal prchajícím důstojníkům při přechodu hranic, často jim i jiným odbojářům poskytoval útulek. Po vyzrazení organizace byl 12.6.1942 zatčen gestapem. Pokusil se o sebevraždu, byl však zachráněn, usvědčen, odsouzen a deportován do koncentračního tábora v Osvětimi. Po 11 měsících byl převezen do Buchenwaldu a měsíc poté do lágru Dora. Odtud se vrátil domů až po osvobození v r. 1945.
Jan Smital, 1896 – 1955
Akademický malíř. Pocházel z Loštic na Hané. Studoval na pražské akademii u prof. Nechleby. Po vystudování na akademii absolvoval studijní cesty do Bulharska, Alžíru, Jugoslávie, na Podkarpatskou Rus a na delší dobu na Moravské Slovácko do Hluku. V roce 1935 až 1945 pobýval v Hluku, kde se také oženil. Jeho manželkou se stala Zdena Hronková dům č. p. 155 (Lidový dům), kde bydleli a kde měl mistr svůj ateliér . Hluk se pro něj stal výrazným zdrojem inspirace. Jeho akvarely se hlásí k jednotlivým částem samotného města a jeho okolí, známá byla Panna Maria v hluckém kroji, kterou namaloval na stropě kostela sv. Vavřince.
V roce 1945 odešel do Olomouce. V roce 1952 se stal předsedou Krajského střediska výtvarných umělců v Olomouci. Jeho další tvorba byla poplatná komunistické ideologii. Maloval stavby socialismu, hranickou cementárnu, rozorávání mezí a jiné.
V roce 1945 odešel do Olomouce. V roce 1952 se stal předsedou Krajského střediska výtvarných umělců v Olomouci. Jeho další tvorba byla poplatná komunistické ideologii. Maloval stavby socialismu, hranickou cementárnu, rozorávání mezí a jiné.
František Hořínek, 1887 – 1977
JUDr. František Hořínek se narodil v Doloplazech u Olomouce. Vysokou školu vystudoval v Olomouci. V roce 1936 získal na právnické fakultě doktorát.
Do Hluku přišel v roce 1922 jako druhý ředitel Měšťanské školy. Zde se oženil s Antonínou Kožíkovou. V Hluku velmi horlivě pracoval pro postavení budovy Měšťanské školy, která byla otevřena 28. září 1930. Od roku 1926 do 1939 vedl obecní kroniku. Velmi se zajímal o dějiny Hluku. Jeho diplomovou prací byla kniha „Slovácké městečko Hluk“, která jeho přičiněním také vyšla knižně nákladem 500 výtisků.
V Hluku působil do roku 1939, poté odešel do Kunovic a nakonec do Ostravy, kde zemřel.
Do Hluku přišel v roce 1922 jako druhý ředitel Měšťanské školy. Zde se oženil s Antonínou Kožíkovou. V Hluku velmi horlivě pracoval pro postavení budovy Měšťanské školy, která byla otevřena 28. září 1930. Od roku 1926 do 1939 vedl obecní kroniku. Velmi se zajímal o dějiny Hluku. Jeho diplomovou prací byla kniha „Slovácké městečko Hluk“, která jeho přičiněním také vyšla knižně nákladem 500 výtisků.
V Hluku působil do roku 1939, poté odešel do Kunovic a nakonec do Ostravy, kde zemřel.
Ignác Černík,1905 –1982
Kněz, který působil v Hluku od roku 1933 do roku 1950. O svou farnost pečoval nejen v rámci kostelních aktivit, byl také horlivým hýbatelem hluckého kulturního dění. Stal se vzdělavatelem katolického spolku Orel, s mládeží připravoval besídky a loutková divadelní představení. Hlučané ho měli velmi rádi.
V 50. letech neohroženě bojoval proti zvůli komunistického režimu. Poté, co přečetl z kazatelny pastýřský list útočící na vládnoucí bolševickou garnituru, byl na něho vydán zatykač. Když ho přišla STB zatknout, podařilo se mu uniknout. Nějakou dobu se pak skrýval v Uherském Brodě a Buchlovicích. Z Rakouska, kam ho tajně převezli přátelé, se dostal do Argentiny. Tam také zemřel.
Vděční pamětníci mu věnovali pamětní desku, která je umístěna na hluckém hřbitově.
V 50. letech neohroženě bojoval proti zvůli komunistického režimu. Poté, co přečetl z kazatelny pastýřský list útočící na vládnoucí bolševickou garnituru, byl na něho vydán zatykač. Když ho přišla STB zatknout, podařilo se mu uniknout. Nějakou dobu se pak skrýval v Uherském Brodě a Buchlovicích. Z Rakouska, kam ho tajně převezli přátelé, se dostal do Argentiny. Tam také zemřel.
Vděční pamětníci mu věnovali pamětní desku, která je umístěna na hluckém hřbitově.
Vladislav Dřínek, 1929
Po studiu na právnické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě (1950-52) absolvoval v letech 1952-57 Diplomatický institut v Pekingu. V letech 1965-69 vykonával externí vědeckou aspiranturu na Právnické fakultě UKo v Bratislavě, kde také 1968 získal akademický titul JUDr. Dne 23. 4. 1997 mu byl Vědeckou radou Diplomatického institutu v Pekingu udělen titul profesor-konzultant.
Po studiu na právnické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě (1950-52) absolvoval v letech 1952-57 Diplomatický institut v Pekingu. V letech 1965-69 vykonával externí vědeckou aspiranturu na Právnické fakultě UKo v Bratislavě, kde také 1968 získal akademický titul JUDr. Dne 23. 4. 1997 mu byl Vědeckou radou Diplomatického institutu v Pekingu udělen titul profesor-konzultant.
V letech 1957-70 působil v asijském odboru Ministerstva zahraničních věcí, z toho 1960-64 jako diplomatický pracovník na zastupitelském úřadu v Pekingu. V období normalizace byl pro nesouhlas se sovětskou okupací naší země vyloučen z veřejné činnosti; byla zrušena jeho externí aspirantura a mohl vykonávat jen příležitostné práce. Studiem čínské problematiky se nadále zabýval jen soukromě.
Roku 1990 byl rehabilitován a vrátil se do diplomatických služeb: 1990-93 pracoval jako rada-vyslanec na ZÚ ČSFR (později ČR) v Pekingu, 1993-95 ve 4. teritoriálním odboru MZV (čínská problematika), 1995-96 jako vědecký pracovník Ústavu mezinárodních vztahů. Od roku 1994 externě přednášel o současných problémech Číny a jejím postavení v asijsko-tichomořské oblasti na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE a Filozofické fakultě UP v Olomouci.
Ostrožská Lhota
P. A. Šuránek, 1902 – 1982
Narodil v domě č. 28 v jako pátý ze šesti dětí rodičů Martina Šuránka a Anny. V dětství matka zemřela, když mu bylo pouhých 10 let. Po studiích na obecné škole v Ostrožské Lhotě a měšťanské škole v blízkém Uherském Ostrohu, pak studoval v Uherském Hradišti, kde žil v podnájmu a studoval na místním gymnáziu. Po maturitě v roce 1922 studoval bohosloví na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na kněze byl vysvěcen 5. července 1926.
Narodil v domě č. 28 v jako pátý ze šesti dětí rodičů Martina Šuránka a Anny. V dětství matka zemřela, když mu bylo pouhých 10 let. Po studiích na obecné škole v Ostrožské Lhotě a měšťanské škole v blízkém Uherském Ostrohu, pak studoval v Uherském Hradišti, kde žil v podnájmu a studoval na místním gymnáziu. Po maturitě v roce 1922 studoval bohosloví na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na kněze byl vysvěcen 5. července 1926.
Za druhé světové války podporoval utiskované studenty bohosloví i jejich rodiny. O prázdninách pobýval při poutní kapli sv. Antonína Paduánského na kopci nad rodnou Ostrožskou Lhotou směrem k Blatnici, o jejíž zvelebování se zasloužil. Na tomto místě pak působil znovu ještě v letech 1968-1970.
Když v roce 1950 odmítl spolupracovat s nastupivším komunistickým režimem, byl zbaven své funkce a jmenován kaplanem ve Velkém Ořechově. V roce 1951 byl přes noc zatčen a bez sdělení obvinění internován v kláštěře v Želivě, odkud na protest proti svému zatčení a následnému propuštění odmítl odejít, než byl v roce 1955 z vězení vykázán.
Po odchodu z vězení manuálně pracoval až v roce 1968 mu bylo umožněno znovu vykonávat kněžskou službu. Na začátku normalizace v roce 1970 byl umístěn jako kněz do Blatničky, v roce 1975 mu však byl opět odebrán státní souhlas s výkonem kněžské služby.
Zemřel v nemocnici v Petřkovicích a pochován byl do kněžského hrobu na hřbitově v rodné Ostrožské Lhotě.
Zemřel v nemocnici v Petřkovicích a pochován byl do kněžského hrobu na hřbitově v rodné Ostrožské Lhotě.
Ostrožská Nová Ves
Botek František ThDr., 1864 – 1918
Místní rodák ThDr. František Botek prokázal léčivý účinek pramenů sirné vody, vyvěrajících v bažině nedaleko obce. Překladatel z latiny. Vydal knihu Facta loquuntur (1903).
Místní rodák ThDr. František Botek prokázal léčivý účinek pramenů sirné vody, vyvěrajících v bažině nedaleko obce. Překladatel z latiny. Vydal knihu Facta loquuntur (1903).
Foltýn Jaroslav, 1911 – 1973
Akademický sochař.
Akademický sochař.
PhDr. Galuška Luděk, CSc., 1960
Rodák z Ostrožské Nové Vsi. Archeolog Moravského zemského muzea Brno. Od 80. let 20. století sleduje problematiku osídlení katastru Ostrožské Nové Vsi, přičemž realizoval řadu záchranných výzkumů. Autor mnoha vědeckých statí a monografií s tématikou Velké Moravy a etnogeneze Slovanů, populárně-odborných prací regionálního charakteru, také výstav a expozic realizovaných jak doma, tak v zahraničí.
Rodák z Ostrožské Nové Vsi. Archeolog Moravského zemského muzea Brno. Od 80. let 20. století sleduje problematiku osídlení katastru Ostrožské Nové Vsi, přičemž realizoval řadu záchranných výzkumů. Autor mnoha vědeckých statí a monografií s tématikou Velké Moravy a etnogeneze Slovanů, populárně-odborných prací regionálního charakteru, také výstav a expozic realizovaných jak doma, tak v zahraničí.
Húsek Jan, PhDr, 1884 – 1973
Slovanský etnograf a dialektolog. Spolupracoval na díle Moravské Slovensko, redigované L. Niederlem, do něhož zpracoval kapitoly Zaměstnání lidu, život v rodině a v obci, Vzdělání a povaha lidu, Strava.Napsal a vydal knihy Moravská vesnice Nová Ves u Uh. Ostrohu I. a II., (Výročná zpráva gymnásia, Bučovice, 1914-1916), Sokolstvo a Slovanstvo (1924)m Národopisní hranice mezi Slováky a Karpatorusy (1925), Hranice mezi zemí Moravskoslezkou a Slovenskem (1932) a další. Mnohé studie zveřejnil v odborných časopisech a sbornících.
Slovanský etnograf a dialektolog. Spolupracoval na díle Moravské Slovensko, redigované L. Niederlem, do něhož zpracoval kapitoly Zaměstnání lidu, život v rodině a v obci, Vzdělání a povaha lidu, Strava.Napsal a vydal knihy Moravská vesnice Nová Ves u Uh. Ostrohu I. a II., (Výročná zpráva gymnásia, Bučovice, 1914-1916), Sokolstvo a Slovanstvo (1924)m Národopisní hranice mezi Slováky a Karpatorusy (1925), Hranice mezi zemí Moravskoslezkou a Slovenskem (1932) a další. Mnohé studie zveřejnil v odborných časopisech a sbornících.
Skalík František, 1867 – 1904
Básník, překladatel a spoluzakladatel Katolické moderny. Nejvýznamnější je jeho sbírka básní Sursum corda! (1893). Posmrtně vyšla próza Moritulus (1905). Z hebrejštiny přeložil žalmy. Jako mladý kněz byl vychovatelem dětí hraběte Harracha ve Vídni. Pochován je na hřbitově v Ostrožské Nové Vsi.
Básník, překladatel a spoluzakladatel Katolické moderny. Nejvýznamnější je jeho sbírka básní Sursum corda! (1893). Posmrtně vyšla próza Moritulus (1905). Z hebrejštiny přeložil žalmy. Jako mladý kněz byl vychovatelem dětí hraběte Harracha ve Vídni. Pochován je na hřbitově v Ostrožské Nové Vsi.
Svrček Jaroslav B., 1887 – 1978
Publicista, výtvarný kritik a teoretik umění, nositel vyznamenání Za vynikající práci a Ceny země Moravskoslezské a Ceny osvobození města Brna. S Bedřichem Václavkem a Artušem Černíkem byl zakladatelem brněnského Devětsilu. Kromě článků a studií vydal několik monografií.
Publicista, výtvarný kritik a teoretik umění, nositel vyznamenání Za vynikající práci a Ceny země Moravskoslezské a Ceny osvobození města Brna. S Bedřichem Václavkem a Artušem Černíkem byl zakladatelem brněnského Devětsilu. Kromě článků a studií vydal několik monografií.
Zalubilová Antonie, 1893 – 1983
Malérečka kraslic. Za svou uměleckou práci a propagaci tohoto umění doma a v cizině byla vyznamenána ministerstvem školství a kultury.
Malérečka kraslic. Za svou uměleckou práci a propagaci tohoto umění doma a v cizině byla vyznamenána ministerstvem školství a kultury.
Uherský Ostroh
František Bezděk, 1906 – 1983
Malíř, kreslíř a ilustrátor. Věnoval se především zobrazení motivů lidové kultury Slovácka.
Malíř, kreslíř a ilustrátor. Věnoval se především zobrazení motivů lidové kultury Slovácka.
genmjr. František Bogataj, 1921 – 1999
Za druhé světové války člen odbojové organizace Obrana národa, důstojník Československé smíšené brigády ve Velké Británii, velitel paradesantu CARBON. Oceněn vyznamenáním generálmajor Armády ČR.
„Pokládal jsem za štěstí, že jsem mohl bojovat za naši svobodu právě ve svém rodném kraji, kde každý strom a keř ke mně mluvily známou řečí. Zde generace našich předků zastavovaly turecké a tatarské nájezdy a v nové době zabránily normalizaci.“
Po válce se přece jen vrátil do milované vlasti, do rodného města. Zemřel jako americký občan, jeho ostatky uložila rodina na hřbitově v Uherském Ostrohu.
Za druhé světové války člen odbojové organizace Obrana národa, důstojník Československé smíšené brigády ve Velké Británii, velitel paradesantu CARBON. Oceněn vyznamenáním generálmajor Armády ČR.
„Pokládal jsem za štěstí, že jsem mohl bojovat za naši svobodu právě ve svém rodném kraji, kde každý strom a keř ke mně mluvily známou řečí. Zde generace našich předků zastavovaly turecké a tatarské nájezdy a v nové době zabránily normalizaci.“
Po válce se přece jen vrátil do milované vlasti, do rodného města. Zemřel jako americký občan, jeho ostatky uložila rodina na hřbitově v Uherském Ostrohu.
prof. RNDr. Otakar Borůvka, DrSc., 1899 – 1995
Matematik světového významu, profesor Masarykovy univerzity v Brně, člen Akademie věd ČR. Autor 90 publikovaných vědeckých prací včetně několika monografií a řady dalších populárně-vědeckých a bibliografických prací. U příležitosti 100. výročí narození mu byl na Čestném pohřebišti města Brna odhalen pomník, kde žil v posledních letech života. Čestný občan města Brna a Uherského Ostrohu.
Matematik světového významu, profesor Masarykovy univerzity v Brně, člen Akademie věd ČR. Autor 90 publikovaných vědeckých prací včetně několika monografií a řady dalších populárně-vědeckých a bibliografických prací. U příležitosti 100. výročí narození mu byl na Čestném pohřebišti města Brna odhalen pomník, kde žil v posledních letech života. Čestný občan města Brna a Uherského Ostrohu.
Jan Černý, 1874 – 1959
Zemský politický správce Moravy, politik, dvojnásobný předseda vlády, několikanásobný ministr vnitra a dalších resortů. Zemský prezident Moravskoslezské země. Všeho, čeho dosáhl, dosáhl bez protekce, vlastní pílí a houževnatostí. Pokud se první československá republika vyznačovala politickou stabilitou, pak i zásluhou Jana Černého.
Zemský politický správce Moravy, politik, dvojnásobný předseda vlády, několikanásobný ministr vnitra a dalších resortů. Zemský prezident Moravskoslezské země. Všeho, čeho dosáhl, dosáhl bez protekce, vlastní pílí a houževnatostí. Pokud se první československá republika vyznačovala politickou stabilitou, pak i zásluhou Jana Černého.
Když přišel únor 1948 a s ním příkaz uvolnit většinu prostor v brněnské vile novým nájemníkům, následovalo úřední vystěhování a zabavení vily ve prospěch státu. Jan Černý i s rodinou obývá náhradní byt ve zchátralém pavlačovém domě. Jeho manželka umírá v roce 1951 a pobyt se dle vyjádření policejních orgánů stává nežádoucí. Osamocen, daleko od svých dvou synů, kteří zůstali v zahraničí a které do své smrti už nikdy neuvidí, se přihlašuje k trvalému pobytu v rodném Uherském Ostrohu.
Zemřel v pátek 10. dubna. A protože představoval pro tehdejší režim nebezpečí i po smrti, z obavy, aby se v den pohřbu nesešly davy smutečních hostů, odbýval se jeho pohřeb až ve čtvrtý den místo třetího, jak se běžně dělá. Rakev s ostatky byla převezena na hřbitov do Uherského Hradiště – Mařatic, kde byl pochován vedle své ženy Julie pod prostý železný kříž, na kterém nesmělo být uvedeno ani jméno z obavy, aby sem lidé nenosili květiny.
Helena Fibingerová, 1949
Bývalá reprezentantka Československa, držitelka světového rekordu ve vrhu koulí, mistryně světa z roku 1983 v Helsinkách, osminásobná vítězka halového mistrovství Evropy.
Bývalá reprezentantka Československa, držitelka světového rekordu ve vrhu koulí, mistryně světa z roku 1983 v Helsinkách, osminásobná vítězka halového mistrovství Evropy.
Zdeněk Galuška, 1913 – 1999
Spisovatel, malíř, ilustrátor a lidový vypravěč. Autor knih „Slovácko sa súdí“ a „Slovácko sa nesúdí“.
Spisovatel, malíř, ilustrátor a lidový vypravěč. Autor knih „Slovácko sa súdí“ a „Slovácko sa nesúdí“.
Zdeněk Hudeček, 1938
Malíř a grafik. Svoji tvorbu orientuje do imaginárních poloh snů a představ, usiluje o nevšední pohled zobrazovaného objektu ve všech jeho poetických proměnách a souvislostech. V Uherském Ostrohu má galerii obrazů, kterou lze navštívit.
Malíř a grafik. Svoji tvorbu orientuje do imaginárních poloh snů a představ, usiluje o nevšední pohled zobrazovaného objektu ve všech jeho poetických proměnách a souvislostech. V Uherském Ostrohu má galerii obrazů, kterou lze navštívit.
Josef Julinek, 1910 – 1997
Hudebník, hudební skladatel, autor náboženských písní a operet.
Hudebník, hudební skladatel, autor náboženských písní a operet.
Tomáš Kruťa, 1906 – 1998
Významný český mineralog, dlouholetý přednosta mineralogicko-petrografického oddělení Moravského muzea v Brně.
Významný český mineralog, dlouholetý přednosta mineralogicko-petrografického oddělení Moravského muzea v Brně.
Josef Pšurný, 1918 – 2003
Malíř krajinomaleb, zátiší, portrétní a figurální kompozice. Jeho výtvarná tvorba je úzce spjata s rodným městem a jeho okolím. Čestný občan města Uherského Ostrohu.
Malíř krajinomaleb, zátiší, portrétní a figurální kompozice. Jeho výtvarná tvorba je úzce spjata s rodným městem a jeho okolím. Čestný občan města Uherského Ostrohu.
Blahoslav Smišovský, 1931 – 2011
Hudební pedagog, sbormistr a především hudební skladatel dechové hudby – král slovácké dechovky známý například písní „Za tichú Moravů“. Spolupracoval s řadou dechových hudeb, věnoval se i komponování vážné hudby.
Hudební pedagog, sbormistr a především hudební skladatel dechové hudby – král slovácké dechovky známý například písní „Za tichú Moravů“. Spolupracoval s řadou dechových hudeb, věnoval se i komponování vážné hudby.
František Vaněk, 1931
Bývalý stálý člen reprezentačního hokejového družstva Československa v letech 1955–1963. Účastník dvou zimních olympiád v roce 1956 v Cortině d’Ampezzo a v roce1960 ve Squaw Valley. Držitel stříbrné medaile z MS v Ženevě z roku 1961.
Bývalý stálý člen reprezentačního hokejového družstva Československa v letech 1955–1963. Účastník dvou zimních olympiád v roce 1956 v Cortině d’Ampezzo a v roce1960 ve Squaw Valley. Držitel stříbrné medaile z MS v Ženevě z roku 1961.
Veselí nad Moravou
Ludvík Ehrenhaft, 1872 – 1955
Akademický malíř, studoval ve Vídni, Mnichově, a u Joži Uprky. Maloval motivy ze Slovácka i ze Strážnicka. Zakládající člen Sdružení výtvarných umělců moravských.
Ladislav Leitgeb
Malíř
Malíř
F. M. Lejček
Karel Bendík
Jaroslav Kočiš
Malíř a sochař
Malíř a sochař